Sex po česku
Mají chlapi co mluvit do interrupcí? Může Evropa nastolit politický diktát a zakázat potraty? Potřebují ženy vůbec muže k životu? A proč klesá porodnost? Nad tím vším se zamýšlí přední český sexuolog a čerstvý europoslanec Jaroslav Zvěřina. „Největší porodnost byla v době, kdy ženy měly malou úctu samy před sebou,“ řekl v našem rozhovoru.
Jaký je váš názor na interrupce? Jak o tomto problému smýšlí Evropa? U nás za zákaz interrupcí bojoval svého času poslanec Karas...
Evropa je hodně liberální. Ale ne celá. Kolega Karas je katolík, tudíž je pro něj názor na potrat věcí náboženského přesvědčení: interrupce je prostě vražda, ukončení života. Nic proti tomuto přesvědčení nemám. Jde jen o to, zda taková menšina podobně uvažujících lidí má právo diktovat ostatním mravní maxima. Osobně si myslím, že v demokratické společnosti by se takhle uvažovat nemělo.
Interrupce je přece osobní záležitost, otázka vlastního, nikoliv politického, a navíc ještě mužského svědomí. Žena, která interrupci podstupuje, svádí těžký boj se svou psychikou, má toho, jak se lidově říká, až za vandr…
Samozřejmě. Potrat není nic pozitivního, nic krásného. Ale představme si, jaké konce by mohl zákaz interrupcí mít! Konkrétním příkladem jsou Polsko a Irsko. Všude kolem nich jsou interrupce povoleny. Výsledkem takového zákazu je pak potratová turistika, případně potraty páchané doma jako ilegální zločin. Pokud by k zákazu chtěla Evropa přistoupit, musela by nastolit vyloženě politický diktát. Ten by se lidem určitě nelíbil.
Polsko vlastně kvůli zákazu potratů nutí ženy koketovat se smrtí. Pochybná nelegální interrupce si prostě vybírá daň. V Česku se naopak osvětou a také rozumnějším plánováním rodičovství či užíváním antikoncepce podařilo během posledních let počty uměle přerušených těhotenství snížit.
Ano. V současné době se interrupcí dělá asi tak čtvrtina oproti létům před rokem 1989. Tehdy se evidovalo i přes sto tisíc potratů.
U maminek zůstaneme. Náklady na život se neustále zvyšují, mateřský příspěvek roste ale velmi pomalu. Momentálně matka na mateřské dovolené pobírá přes tři a půl tisíce korun. Jsme na tom tak zle? Jaké je postavení maminek v jiných zemích unie? Myslíte si, že nízká mateřská má vliv na porodnost?
Porodnost klesá všude. Neříkám, že by ženy neměly dostat více peněz. Ale porodnost není přece funkcí financí. Je to hodnotová orientace lidí. U nás byla největší porodnost v době, kdy příjmy byly nepatrné. V průměru se narodilo šest dětí na jednu ženu. Problémy byly i s bydlením. Na byt se čekalo i pět nebo šest let. Většina lidí si byt či dům musela nějak postavit, třeba družstevně, svépomocí.
Dnes můžete zaslechnout nářky: Jo, komunisté, ti ženy rozmazlovali, aby hodně rodily...
Ale vůbec je nerozmazlovali. Vysokou porodnost vykazovali proto, že země byla oplocená, nikdo nikam nemohl. Nebyla migrace. Studovat se nedalo, takže co zbývalo? Oženit se nebo vdát, založit rodinu. Husák pak udělal manévr se zvýšením porodného a v tehdejších podmínkách to zabralo. Ale v dnešní situaci to fakt nezabere.
Máme málo dětí, protože ženy odmítají rodit. Dalo by se to tak konstatovat?
Víte, že dalo? Ženy dělají všechno možné, jen aby nemusely být doma a mít děti. Novým jevem je – za komunistů to nebylo a souvisí to zajisté se změnami ve společnosti –, že přibývá žen, které nechtějí žádné děti. Když jsem v sexuologii v osmdesátých letech začínal, existovala pětiprocentní skupina žen, které děti vůbec nechtěly nebo je mít nemohly. Teď evidujeme skupinu až 30 procent žen, které dítě vůbec nechtějí. Tento problém se nezlomí zvýšením mateřského příspěvku. Je to v hlavách lidí. Domnívám se ale, že porodnost v Česku se ode dna už konečně odrazila. Začnou rodit ženy, které vstupovaly do života v devadesátých letech.
Českobudějovické listy 23. 05. 2005